O homeopatii panuje spousta mýtů a různých domněnek. A to mě přivedlo k napsání tohoto článku, abych uvedla věci na pravou míru.
Homeopatický pohovor je hlavním nástrojem používaným v homeopatii za účelem zhodnocení pacientů a předepsání vhodného léku. Dobré výsledky závisí na tom, jak dobře je homeopat schopen porozumět vám a vašim problémům, které popisujete.
Více, než lékařské diagnózy, nás zajímá, jak se vaše nemoc projevuje konkrétně u vás a jak moc vás omezuje v běžném životě. Je dobré popsat své pocity a zkušenosti vlastními slovy. Zajímá nás celá vaše zdravotní historie, vaše zaměstnání, koníčky, strachy, touhy, sny, jaké vnější vlivy jsou schopny ovlivnit nemoci a neduhy (teplo, zima, moře, pohyb, atd.).
Například určitá stresující situace vyvolá u padesáti jedinců stres z padesáti příčin. Stres je skutečně subjektivní – závisí na vnitřním nastavení každého člověka. Je dobré proto uvádět konkrétní případy a jak jste na ně zareagovali právě vy.
Předem si napište věci, které chcete prodiskutovat, abyste je nezapomněli. Pro homeopaty jsou důležité věci, které nejsou na první pohled vidět, věci, které nám musíte říct. Nejlepší rada je být sebou samými. Prostě vyprávějte svůj příběh, jako byste ho vyprávěli svému dobrému příteli.
Homeopatické léky jsou připravovány v různé síle, která se nazývá potence. Potence léku je indikována číslem a písmenem, které následuje po názvu léku. Např. Pulsatilla 30 C se vyrábí z rostliny Pulsatilla nigricans neboli z koniklece. Čím vyšší je číslo následující po názvu léku, tím vícekrát byl ředěn a protřepán. Vyšší ředění působí obecně déle a hlouběji, než ředění nižší. Říká se jim vyšší potence.
Nízké potence užíváme především při akutních stavech, neboť je můžeme opakovat častěji, což si zpravidla akutní stav žádá. Jsou k dostání běžně v lékárně a podle příznaků si sami můžeme vyléčit např. běžná nachlazení či angínu. Při konstituční léčbě užíváme zpravidla potence vyšší, aby dostatečně vykořenily dlouholetý problém. Předepsání také závisí na úrovni životní síly konkrétního člověka a stupni postižení organismu. Vyšší potence by měl předepisovat pouze zkušený terapeut.
Říká se jim „reverzní symptomy“ a jsou nutnou daní za to, aby mohla být chronická patologie zcela vykořeněna a pacient zůstal trvale zdráv. Zajímavé na nich je, že člověk se cítí po prodělaném reverzním symptomu lépe, než před jeho vypuknutím. Jsou obvykle mírnější, než původní symptomy a rychleji pomíjejí bez jakékoliv přídavné léčby.
Například, pokud někdo prodělá chřipku, často říká: „Od té chřipky nejsem nějak ve své kůži“. Naopak při reverzně prodělané chřipce (v originálu tu byla třeba před rokem) se pacient cítí mnohem lépe, než před ní. V této souvislosti mluvíme o „sebeléčivé inteligenci organismu„. Řídící centrum dobře ví, co si může dovolit.
Reverzní symptom lze také velmi snadno potlačit – například běžnou medikací. Pokud v tomto případě tedy nasadíme např. antibiotika, zastavíme léčebný proces, reakce na homeopatický lék se zcela zruší a všechno, čeho před tím bylo dosaženo, ztratíme. Dohled homeopata je proto velmi nutný, aby odlišil vznik nových symptomů od reverzních – tedy léčebných.
V poslední době se vedla řada průzkumů na toto téma a různé homeopatické školy mají na to různý názor. Obecné zkušenosti ověřené praxí jsou však tyto:
Káva – pokud pijete 1 – 2 šálky slabší až středně silné kávy denně, nemělo by to zásadně vadit homeopatické léčbě. Pouze u léků, jak je Nux vomica nebo Ignatia, které jsou na kofein velmi citlivé, se doporučuje kávu vynechat úplně. Pokud se bez tohoto nápoje neobejdete, zkuste pít kávu bezkofeinovou, která má stejné aroma.
Kafrové masti, přípravky obsahující mentol či eukalyptus – v době léčení homeopatiky je vynechte raději úplně – v některých případech mohou úplně antidotovat léčbu.
Narkóza – informujte vždy svého homeopata, pokud se chystáte na jakýkoliv chirurgický zákrok v lokální či celkové narkóze- např. u zubaře. Nejspíš bude po zákroku zapotřebí homeopatický lék zopakovat.
Nadměrný stres – pokud jste na stres velmi citliví a došlo během léčby k mimořádně stresující situaci, je možné, že se léčba přeruší a bude zapotřebí lék opět zopakovat.
Existuje tzv. Avogadrův limit, nebo-li zředění látky za práh, kde již není v původní substanci žádná částice původní látky, což odpovídá potenci 12 C. Homeopaté však s úspěchem využívají ředění mnohem vyšší. Placebo efektem těžko vyléčíme akutní horečnatá onemocnění během 1 dne, nebo u konstituční terapie třeba ekzém či záchvaty úzkosti. Pokud by byl placebo efekt opravdu tak mocný, muselo by již předchozí podávání alopatických léků mít tento ozdravující efekt. Většina klientů totiž přichází k homeopatovi až po dlouhodobé neúspěšné léčbě alopatickými léky.
Jiným argumentem proti placebo efektu je léčba kojenců nebo zvířat. Ti jen těžko mohou odlišit příjem jedné „cukrové pilulky“ od běžné stravy. Právě u kojenců vidíme výsledky léčby nejmarkantněji, díky jejich velké vitální síle. Také víra drůbeže, psů a koček v placebo je jistě velmi spornou záležitostí. Dále bývá homeopatický lék podáván rovněž lidem v bezvědomí. I pak působí obvyklým způsobem, jako by byl podán člověku při vědomí. A konečně existuje řada vědeckých studií, kdy byl pomocí metody dvojitého slepého pokusu prokazatelně zjištěn účinek homeopatických léků.