Odlišné přístupy v konvenční a homeopatické léčbě

Přijetí homeopatie neznamená odmítnutí konvenční medicíny. Přístup konvenční medicíny je analytický. Analýza znamená rozebrání celku na části. Konvenční medicína se zaměřuje: na orgány, na buňky, části buněk, na molekuly. Cílem je porozumět mikrobiologické, biochemické nebo buněčné podstatě nemoci a napravit ji na této úrovni.

Homeopatie je syntetická. Syntéza znamená spojení částí tak, aby vznikl celek. Zabývá se většinou celkem a různé části jsou nahlíženy z této perspektivy. Cílem je porozumět pacientovi jako celku a aplikovat léky na základě tohoto porozumění tak, aby se stimuloval sebeúzdravný mechanismus.

Celek je mnohem víc, než pouhý součet známých částí. Proto je konvenční medicína se svými stále rostoucími znalostmi o částech z hlediska homeopatie dosti neuspokojující.

Jsou ale situace, kdy je klasická medicína užitečnější. Jde o naléhavé případy, které vyžadují okamžitý zásah kvůli záchraně života nebo údu. K těmto zdravotním problémům patří například život ohrožující infekční nemoci, infarkt, mozková mrtvice či hypertenzní krize a podobně.

Chirurgie je další konvenční metoda, která je někdy potřeba. Když vás přejede auto, je jasné, že potřebujete chirurgickou péči. Další stavy však již nejsou tak jasné. Stejně jako antibiotika se nadměrně používá i chirurgie. To platí zvlášť u mnoha gynekologických stavů, kde není naléhavá nutnost podstoupit operaci, stav neohrožuje život, a přesto se provede chirurgický zásah bez jakékoli snahy o léčení.

Podstatu homeopatie vystihuje léčení celého pacienta, a nikoli jen nemoci. Když se homeopat dívá na celého člověka a zná účinky léků, je schopen tomuto pacientovi předepsat jeden jediný lék na základě zákona podobnosti. Reakcí na lék je celkové zlepšení vitální síly a tím pádem i zlepšení všech příznaků, včetně těch, které souvisely s nemocí. Nemoc se přirozeně vyléčí s tím, jak se uzdravuje pacient.

„Největší chybou při léčení nemoci je oddělovat tělo a ducha, protože od sebe být odděleny nemohou.“                                                                          (Platón 427-347 př.n.l.)

Srovnání a pohled na léčbu pomocí klasické konvenční medicíny a homeopatie:

         Homeopatie:

• Založená na pozorování
• Zaměřená na pacienta, na obnovení zdraví
• Léčení nových i starých bloků a zranění (zevnitř)
• Celostní přístup
• Cílem je obnovení rovnováhy, samoléčebných sil člověka
• Individualizovaná léčba pro konkrétního člověka
• Zaměření na duchovní, emocionální a tělesnou rovinu člověka
• Terapeut a klient jsou partneři, oba stejně důležití a společně dosahují léčebného účinku
• Aktivní přístup a osobní růst klienta je podporován, má zodpovědnost za svůj zdravotní stav

          Konvenční (klasická) medicína:

• Založená na laboratorních testech
• Zaměřená na nemoc
• Léčení současných příznaků, většinou povrchových a zvenku
• Zaměření na konkrétní orgány a patogeny
• Cílem je oprava škod a léčba symptomů
• Lék předepsaný podle diagnózy
• Zaměření hlavně na fyzickou rovinu
• Pacient je podřízen lékaři
• Pacient je pasivní, přijímá léčbu
• Vyniká v chirurgii a akutní medicíně

Neexistuje přesná hranice určující styčnou plochu mezi homeopatií a konvenční medicínou. Vždy to závisí na konkrétním případu a přání klienta. Dobrou zprávou a zkušeností mnoha homeopatů však je, že většinu případů lze léčit homeopaticky. Cílem všech forem zdravotní péče by mělo být dobro pacienta.