Predispozice k nemoci a vliv klasických léků

Všichni jsme každý den vystavováni potencionálním choroboplodným podnětům, které mohou zapříčinit nemoc. Tento podnět se nazývá vyvolávající příčina a mohou to být mikroorganismy, cizí chemikálie, emocionální šok, lék klasické medicíny, očkování nebo kterýkoli z mnoha dalších vlivů.

Zda nemoc nakonec propukne nebo ne, však závisí na úrovni naší náchylnosti a stupni slabosti našeho obranného mechanismu (imunity) v danou chvíli – tak zvané udržující příčině nebo-li chronické predispozici, jelikož každý z nás má nějaký slabší článek řetězu. Jak ale taková predispozice vzniká?

Důležitým vodítkem bývají časté akutní nemoci, následné přílišné užívání moderních léčiv a do jisté míry i dědičný vliv. Určité nemoci, jako např. srdeční onemocnění, diabetes, schizofrenie nebo rakovina mají tendenci se táhnout celými rodinnými liniemi. Udržující příčina nemoci začne být zřejmá ve chvíli, kdy vidíme, jak se nám pacient neustále vrací se stejnou nebo podobnou potíží, ačkoli homeopatické léky dobře fungovaly v každé z jeho akutních krizí.

To znamená, že obranný mechanismus byl postupně oslabován ve vrstvách. Tyto vrstvy predispozic se v homeopatii nazývají „miasmata“ a musí být na ně brán ohled při léčbě. V těchto případech bude léčení trvat poměrně dlouhou dobu, přičemž homeopat musí systematicky odlupovat vrstvu po vrstvě těchto slabostí způsobujících náchylnost tak, že bude postupně předepisovat jednotlivé léky na základě aktuálního celkového stavu organismu. K úplnému vyléčení proto bude zapotřebí více homeopatických léků.

Potlačující vlivy moderních léků

Západní medicína vyvinula svou metodologii léčby především na základě působení proti symptomům nemoci, než proti skutečné příčině, která nerovnováhu organismu způsobí. Léky klasické medicíny se tak často stávají samy o sobě vyvolávající příčinou dalších symptomů, jelikož opětovně atakují obranný mechanismus. „Vedlejší účinky“ těchto léků jsou ve skutečnosti znamením nepřesného zacílení léčby a nejlepší možnou reakcí imunitního systému na choroboplodný vliv léku.

Předepisování (mnohdy až nesmyslně) velkého množství alopatických (moderních) léků může natolik narušit obranný mechanismus, že pacient začne být prakticky nevyléčitelný. Navíc – vzhledem k tomu, že tyto léky se nepředepisují podle zákona podobnosti a ani podle individuality každého člověka, jak to dělají homeopaté, nevyhnutelně uvalují na organismus novou nemoc z léku.

Mým cílem není srovnávat efektivnost západní medicíny a homeopatie, protože každá medicína má své výhody a nevýhody, a je bez diskuse, že klasická medicína je velmi silná zejména v akutních a život ohrožujících případech. Také je pravdou, že lze pomocí alopatických léků udržet při životě člověka, který by ještě před několika lety již nežil, ale něco za něco.

Potlačování příznaků pomocí chemických léků hraje zásadní roli v alarmujícím nárůstu chronických nemocí v naší společnosti. Zkuste se sami zamyslet i nad jinými možnostmi.

Pozornost je potřeba také zaměřit na tyto oblasti – vyvážená strava (zohledňující individualitu jedince i roční období), pitný režim, dostatečný pohyb a udržení psychické kondice. Najděte si svou vášeň, smysl života, díky kterým budete mít důvod každé ráno vstát z postele s radostí. Něco, co vašemu životu dodá smysl a jiskru a u čeho přestanete vnímat čas.

„Tajemství zůstat mladým je uchovat si neřízenou vášeň pro potěšení.“                                              (Oscar Wilde)

Zdroj: G. Vithoulkas – Homeopatická věda